rajce.net - místo pro vaše fotografie

dva dny ve vlaku
dva dny v kopcich
dva vobyc typci
dve vylezene cesty.... (den 1 - galfyho rebro na tupo za III; den 2 - banan na tupou (spis pod tupou) za II
aneb kterak spalit povanocni kalorie....

Vikendove povyrazeni v Dorset navzdory porouchanym autum a chripajznam. Nechybelo spani v ***** kempu, pavouci probuzeni podruhe, povidani o muzich z Marsu a zenach z Venuse, sobotni celodenni tura i s pridavkem v podobe ujeteho busu a zaverecnym moon walk a nedelni ranni juknuti na majestatnou Durdle branu. Dorset opet nezklamal a spolecnost nezdolnych optimistu taktez.

V mlze, desti a smichu za krasami jiho-waleskych hor.
V patek jsme se vsici srazili v Coventry, odkud jsme razili autem v noci do Jizniho Walesu. Rano jsme si to namirili do kopcu. Krom asi pulhodinoveho okna, jsme cely den stravili v mlze a desti. Noc ani nasledujici rano nebyly o mnoho lepsi, ale my se nedali odradit a uzili si sveziho horskeho vzduchu a endorfinu. Jeste ze si muzem vygooglit, kde jsme byli:) A rizky z tech nekolika kozaku staly za to:)

Hlavni naplni dovci byla deviti denni tura v horach z Calenzany do Vizzavone nazyvana tez severni etapa GR20. Pote, co jsme si uzili horskych vyhledu, naslapali se dostatecne hore a dole, dali co proto nasim telum, restartovali mozkove zavity a vypotili hektolitry potu, jsme si dali na zaver par dni rehabilitace na pisecnych plazich a koupele v azurovem mori. I chutovym bunkam jsme doprali po 9ti denni horske omezene strave, morske speicalitky, proslunene ovoce a zeleninu,i neco malo zde volne zijiciho a chrochtajiciho.

Bylo nebylo jednoho slunecneho vikendu na probrezi v Dorset. V sobotu nas sice pri prijezdu matka priroda zkrapela, ale jen co jsme se dostali ke startovnimu bodu, tak na nas zacalo vykukovat slunko. A to nakonec tak vehementne, az jsme se nechali zlakat koupeli v blankytne modrem mori, jako z dovolenkoveho katalogu. Na nasi sobotni trase jsme se vydali podel pobrezi z West Lulworth kolem Durdle door az na White Nothe a zase pekne zpatky. Nechybela ani adrenalinova vlozka v podobe boulderovani…tak jsem si zase po delsi dobe zasila nozkama!! Ze pry trenink na Korsiku.
A v nedeli jsme se presunuli do Swanage a prosli se na Tancici rimsu, ze ktere se nakonec vyklubalo prirodni lezecke centrum a to na nas jeste cestou vykukovali prehistoricti Amoniti.
P.S. A Zdeno nakonec zjistil, ze tu preci jen jeste nebyl. Takze bylo anebo nebylo?

Pokus cislo dva o dobyti JV pobrezi Anglie na kolech. Ted uz jsme zbyli jen dva a jen sobota vypadala bez deste. Sbalili jsme se tedy jen na jeden den, dojeli, doslapali do centra a usedli na vlak do Cantebury. Tom me protahl mistnimi romantickymi ulickami a zajeli jsme se podivat i k jeho byvalemu doupeti. Pak uz jsme sedli na kola, vzali to pres Whitstable az do Ramsgate a nakonec cilove stanice Minster, odkud jsme radi nasedli na vlak a nechali se odvest zpet do Londyna. No a domov jsme dosahli pred pulnoci, to uz se mi v poslednim kopci i trochu klepaly nohy. Tomu rikam vuyzit den naplno! P.S. Morske rasy spolecne s nejakym tim pridavkem lidske produktivity za odlivu kvalitne pachnou, to jsme slapali 2x tak rychle a mouchy se satle drzely s nami.

Predpoved destiveho pocasi vetsinu odradila od cyklo vyletu podel JV pobrezi Anglie, a tak jsme nakonec jen ve trech zamirili do Jizniho Walesu, kde se zdalo byt lepe. Nadeje preci umira posledni! Cilem byla hrebenovka v Black mountains s nejvyssim vrskem neco pres 800 metru. Vyrazeli jsme sice za slunka, ale neminul nas nakonec ani vetrny slejvak. Alespon nase tvare pak byly radne oslehane. Vecer jsme si zpestrili veceri v mistni lokalce a na noc jsme se ulozili v kempu v Cwmdu. (Nemam nejmensi paru, jak se tahle vesnicka vyslovuje.)
Druhy den jsme se po destivem ranu a nemene destive predpovedi (to uz jsem zacala ztracet nadeji) presunuli do Ross-on-Wye, kde kupodivu svitilo slunko a vydali se podel reky. Zahadny ex-zeleznicni tunel nas nekonec vyvedl zpet na puvodni trase, a tak jsme jeste vysplhali na hreben uzit si vyhledu do kraje. Jeste kratke setkani se Svetlikovci a uz jsme si to padili zase zpet smer Essex.

Tak tady ted drandime celkem casto, pres Epping forest a dale podel kanalu do Lee Valley a casto az do Stansted Abbots za Svetlikovci;0) Tam a zpet je to dokupy nejakych 50kilaku...

Vyuzili jsme Zdenovych firemnich konekci a vydali se na vilu panu architektu nedaleko Londyna, kousek od Lutonu. Sobotni pocasi pralo vejleteni, a tak jsme vyrazili na kola a uzili si jich az az se Zdenovou navigaci;) Vecer se grilovalo a na nedeli nakonec pripadla navsteva nedaleke Whipsnade ZOO.

Surfovani v Devonu, tak znel plan. Zhruba 15 clenna tlupa, tak znel plan. Uzivani si letni prirody, plaze, slunka, pohody, tak znel plan. A realita: 5 statecnych, promrzlych za rozmarneho pocasi o teplote 16 C a prehankach, navleceni v neoprenech, ale preci jen na surfech a s usmevem na tvari.
Nakonec doslo i na barbecue, typicke scones s earl grey cajem (= neco na zpusob vdolecku s marmeladou a slehackou), vylet po pobreznich utesech, zablesky slunka, stanovani, zpivani v doprovodu kytary a navsteva hradu Dunster v Exmoor parku pri pobrezi. A nasli jsme tam v mistnich zahradach i tzv. Kapesnikovy strom, ktery letos po dlouhe dobe rozkvetl i Praze. Zazitku bylo habadej a blaznivych napadu jeste vic...

Akce kulovy blesk z jihu na sever vypukla o prvnim kvetnovem vikendu. V patek, kdy se nakonec po vsech peripetiich Tomovi podarilo vyridit vse potrebne a nam bylo dovoleno se nastehovat, jsme vyrazili na internetovy rychlonakup nabytku na ebay z druhe ruky. Stesti pralo a my se utkali o postel, skrin a stul, vse od jednoho prodejce. Vyhrali jsme nakonec jen postel, ale ta byla pro zacatek beztak nejdulezitejsi, jsme si rikali. Nakonec se nam zadarilo koupit i stul, kdyz jsme nabehli do domu Cinanky pro postel a zjistili, ze stul si vyherce rozmyslel a nevzal. A tak zacala 30 milova streka sem a tam s nalozenym autem, ktere melo rozmery daleko do stehovaciho vozu.
V sobotu jsme zacali s usvitem a o pulnoci jsme zalehli vycerpani do postele v novem byte.
V nedeli jeste Tom dovezl posledni varku, ja zatim uklizela na byte a pak nas cekal konzumni nalet na Tesco a Ikeu dokoupit zakladni vybaveni. A ze my dva jsme na to fakt staveni! Vycet by byl na peknou kopu radku, tak jen pro info, na byte byla jen linka, pracka, trouba a lednice. Nic vic, nic min a vse ostatni ted na nas cekalo. Po 4hod nakupu jsme se vybelhali zpoceni z nakupni haly, frustrovani navaly lidi, obaleni horou igelitek a obohaceni i nejakou tou kvetenou do bytu. Na prohlidku okoli nezbyla energie a my vecer padli do postele. Aspon, ze jsme nepadli na zem.
Ted uz jsme zabydleni, mame uz i skrin, v noci uz se nebudime, ze nam nekdo chodi po byte, bo jsou tu tenke steny a vse je slyset a da se rici, ze si bytu i obcas uzivame, pokud nejsme na cestach:)

Zpestreni v podobe mile navstevy;)

Vitani jara s prknem/prkny na nohou ve francouzskych Alpach...Pridali jsme se k zajezdu Beta tour a podnikli solo jizdu autem z Anglie do Francie,zmakli jsme i pichle kolo a uzili si nove zazitky.

Rozlucka s Lenou ve Snowdonii na severu Walesu

Nekolik momentek z vikendove prepadovky u Mareka ve Worksop.

S Tomem jsme nakonec osireli na nasem puvodne hromadnem vylete a vydali se na sever Walesu do stare zname Snowdonie, navzdory puvodne planovym Breacon Beacons. Vubec jsme ale nelitovali. Sobotni den jsme nastartovali jeste pred rozbreskem a podnikly turu na severu Snowdonie kolem vodopadu Aberfalls a dosazenim vrsku Garnedd Uchaf s 926m a nastavovanou hrebenovkou cestou necestou zpet k autu i se svihadlovou vlozkou. Pocasi bylo na jednicku a hory liduprazdne a polodivoci kone na svazich a priroda temer v rozpuku, i kdyz severni svahy jeste opecovavaly zbytky snehu.

Nedelni rano uz bylo jako muj pohled bez bryli a navic destive a my prospali neuveritelnych 12hodin, coz se da samozrejme snadno svest na pocasi. Ale i to se na par hodin umoudrilo a my se podivali jeste jednou do severni casti, tentokrat za rezervoary Duly a Melyllin. Voda nas obklopovala po celou celou dobu vypravy a jisteho jedince nakonec i okupovala, kdyz byly nozky kratke na jeden prepotocni skok. Tak to uz asi nebude tezke uhodnout, ci oblicej se pak bavil:)!